1) Konstrukce nafukovacích člunů
#1 Konstrukce
KONSTRUKCE NAFUKOVACÍCH ČLUNŮ
Jako první krok při nákupu nafukovacího člunu je určitě třeba se rozhodnout, jakou konstrukci zvolit - tj. která nejlépe splní vaše požadavky a představy o způsobu, místě a četnosti užívání.
Začneme nejprve tím posledně jmenovaným nárokem kladeným na váš nafukovací člun - čas strávený na vodě. Jde o zásadní specifikum při výběru nafukovacího člunu obzvláště v dnešní době, kdy valná většina nabízených produktů je navrhována čistě jako spotřební zboží se životností těsně překračující záruční dobu. To ovšem neznamená, že všechni výrobci nafukovacích člunů sdílí tuto obchodní strategii a že byste měli marketingovému tlaku nejlevnějších značek podlehnout a vybírat jen podle ceny. Stále jsou zde čluny, které mají životnost překračující desítky let - jen je třeba oddělit zrna od plev.
Jak často budete svůj člun využívat a kolik let vám má při takovém nasazení sloužit, je právě tím, co by vás mělo nasměrovat za tou či onou značkou. Z pohledu výrobce nafukovacích motorových člunů rozdělí rekreační čluny od profesionálních, tím zde myslíme zásadně kvalitnějších, právě životnost a odolnost konstrukce. Tím se také určí cena různých typů člunů, protože ta se zvyšuje v závislosti na složitosti provedení a na mnoha detailech, ale hlavně pak vzhledem k užitým materiálům. Podrobně si předtavíme materiály, z nichž se nafukovací čluny vyrábí, v jiné kapitole. Nyní se zaměříme na to, co se z těchto materiálů vyrábí a čím se liší jednotlivé typy člunů.
PROFESIONÁLNÍ vs. REKREAČNÍ ČLUNY
Profesionální čluny musí čelit denně úkolům a podmínkám, které při běžné dovolené s rodinkou u moře nabo při rybaření s přáteli na řece pravděpodobně nikdy nezažijete. Přesto nelze říct, že by si i "běžné" čluny nezasloužily něco z konstrukčních prvků profesionálních verzí - takové čluny jsou pak označovány jako semi-profesionální, pracovní apod.
A tady je třeba dávat dobrý pozor! Tento fakt je často zneužíván marketingovými specialisty, kteří už jen při napodobení nebo jen mírném zesílení stávajícího modelu svého nafukovacího člunu jej bez obav označí za profesionální, aniž by tomu odpovídalo ve skutečnosti něco jiného než jen jméno takového nafukovacího člunu. Často se pro tento účel volí přímo konkrétní oblast působnosti nebo jména tomu příbuzná - Guard, Rescue, Army apod. Takové zavádějící pojmenování zákazníka nevyhnutelně mate, neboť je třeba zkušeností a znalostí, abyste odlišili člun určený pro každodenní službu v těch nejhorších podmínkách od člunu, jenž je takto jen prezentován obchodníkem.
Je třeba říct, že v závislosti na místě používání (přírodní podmínky) a účelu, kterému má nafukovací člun sloužit, se vyslověně profesionální čluny vyrábí tak, aby vydržely extrémní opotřebení, které rekreační čluny neznají - při najetí 300 a více motohodin ročně nebo při několika násobném denním použití ve stížených podmínkách, s často měnící se posádkou nebo ve službách, které musí být připravené k zásahu 24 hodin denně apod. Tomu jsou pak čluny uzpůsobené právě z pohledu materiálů a konstrukcí. Jelikož jsou požadavky profesionálů velice specifické a plně odpovídající činnosti, jež vykonávají na vodě, liší se podle toho také čluny, které si vybírají.
Mezi nafukovacími čluny obecně pak existuje několik typů konstrukcí plavidla, které často přímo předurčují, k jakému účelu a do jakých podmínek byl ten či onen nafukovací člun navržen. Pro dovolenou u moře vám odborný prodejce určitě doporučí jiný člun než pro chytání kaprů na rybníku. Na druhou stranu rybáři chytající pravidelně na Baltu nebo v Severním moři budou mít jiné nároky na konstrukci svého člunu, než běžná rodina s dětmi na Jadranu - přičemž si ale obě skupiny uživatelů mohou zvolit stejně velký nafukovací člun, ale právě zcela odlišné konstrukce.
Nebudeme zde probírat exotické konstrukce, často samoúčelné, z různých důvodů i tradiční, nebo zcela speciální a hlavně pak na českém trhu se prakticky nevyskytující typy nafukovacích člunů (majitelé nafukovacích katamaranů jistě prominou). Pro úplnost je třeba říci, že zde pojednáváme o nafukovacích MOTOROVÝCH člunech, proto zde nenajdete ani nafukovací kánoe, kajaky a rafty (ani gumotoxové "uzecéčko" přestavěné na možnost nést závěsný lodní motor), stejně jako sem nepatří ani (dětské) hračky, čímž myslíme jakási "nafukovadla" sloužící spíše jako lehátko na vodě, byť vzdáleně připomínající člun. Ponechme stranou rovněž vrtochy profesionálů či závodníků a zaměřme se na ty nejběžnější typy nafukovacích člunů, které najdete na internetu nebo na výstavách lodí. Tyto lidově řečeno "gumáky" mají zpravidla otevřenou palubu, ale najdou se i modely s kabinou či částečně zakrytou palubou (většinou na přídi, jakožto úložný prostor nebo pro přespání).
Obecně se dá říci, že ve své podstatě se profesionální čluny konstrukčně zase tak příliš neliší od těch rekreačních, protože všechny spadají do základního rozdělení konstrukcí nafukovacích motorových člunů:
- > skládací čluny
- > čluny s pevným dnem, tzv. RIB - (ang.) rigid inflatable boat / doslovně "pevný nafukovací člun"
Tyto dvě základní kategorie běžně dostupných nafukovacích motorových člunů se dále dělí do mnoha menších skupin; rozdíly mezi čluny s pevným dnem (obvykle laminátovým) a jejich konstrukcemi věnujeme oddělenou kapitolu, proto se hned zaměříme na ty skládací.
Skládací nafukovací čluny dělíme dle typu konstrukce na:
- > čluny s kýlem - ať už je nafukovací, pevný nebo jiného typu, příp. zda je kýl jeden nebo jich má člun více;
- > čluny s plochým dnem (bez kýlu);
- > čluny s odnímatelným úchytem motoru (odnímatelné zrcadlo);
- > čluny s vestavěným čelem pro montáž závěsného motoru (pevné zrcadlo).
Rovněž můžeme skládací nafukovací čluny rozlišit podle provedení paluby, resp. podle typu podlážek:
- > čluny s lamelovou či laťkovou podlážkou;
- > čluny s deskovou podlážkou;
- > čluny s nafukovací podlážkou.
NEJJEDNODUŠŠÍ KONSTRUKCE NAFUKOVACÍCH MOTOROVÝCH ČLUNŮ
Ten či onen typ podlážky nafukovacího člunu nemusí nutně určit to, zda člun má, nebo nemá kýl. Výjimkou jsou snad jen čluny s podlážkou tvořenou jednotlivými, mezi sebou nespojenými deskami - výše pojmenované jakožto laťková podlaha, u kterých lze většinou předem s jistotou říci, že nemají kýl, nakolik mají ploché dno. U ostatních typů podlážek nezávisle na jejich materiálu se pak musíme konkrétně přesvědčit, zda zvolená modelová řada nafukovacích člunů kýl má nebo ne, nakolik hlavně v posledních letech přibyly nabídky člunů s plochým dnem, které mají deskovou souvislou podlážku nebo nafukovací podlahu (obvykle vysokotlakou), které jsme dříve mohli takřka apriori spojit s kýlovou konstrukcí nafukovacího člunu.
Obdobně nelze podle typu podlážky předem určit, zda má člun odnímatelné zrcadlo nebo pevné, zabudované.
Čluny s odnímatelným zrcadlem však obvykle rozpoznáte na první pohled tak, že na zádi jsou jejich nafukovací válce spojené do sebe (tzv. symetrická konstrukce) a přídavný úchyt pro závěsný lodní motor je tvořen relativně kompaktním dílem ze dřeva, kovu nebo plastů. Odnímatelné zrcadlo je rovněž většinou určené pro ty nejslabší motory, obvykle do 2,5 HP výkonu nebo pro elektromotory. Tyto čluny - většinou rybářské - jsou také podle toho určené do nenáročných podmínek na vodě, kde se nevyžaduje ani vysoký výkon motoru, ani rychlosti nad 20 km/h, jelikož díky zakulacené zádi je takový člun při snaze o jízdu vyšší rychlostí nestabilní a hůře ovladatelný. Při klidné jízdě ve výtlačném režimu plavby jsou ale stejně ovladatelné jako jakýkoli jiný nafukovací člun, přičemž ovladatelnost zlepší "směrovky" nalepené na dno člunu.
Výhodami člunů s odnímatelným zrcadlem jsou rozhodně jejich nízká hmotnost, přepravní rozměry (ve sbaleném stavu) a obvykle i nižší pořizovací cena. Nižší hmotnost je dána tím, že člun nemá masivní desku integrovaného zrcadla na zádi, která se musí většinou vypořádat s výkonnějšími, proto i s řádově těžšími lodními motory, než jaké jsou povolené na člunech s odnímatelnými zrcadly (cca 10 - 20 kg).
Jelikož je pevné zrcadlo nejen poměrně velký kus materiálu, ale jeho správná instalace vyžaduje od výrobce více úsilí a času, jsou tyto čluny levnější, než stejně velké čluny s pevným zrcadlem. Nižší cena ve srovnání se čluny se zabudovaným zrcadlem ale nemusí znamenat, že jde nutně o levný výrobek, příp. v nějakém ohledu předem špatný - tyto velice lehké a extrémně skladné čluny mají prakticky stejnou stabilitu při zatížení boku jako nafukovací čluny s integrovaným zrcadlem. To umožňuje bezpečné stání ve člunu, pohyb v něm, stejně jako obvyklou činnost svého majitele - zdoláni ryby, zakrmování apod.
To, že jsou v praxi méně stabilní je dáno většinou tím, že u těchto konstrukčně nejjednodušších člunů je menší průměr nafukovacího válce, stejně jako jsou většinou celkově užší - a tyto dva faktory ovlivňují velice výrazně, jak se člun při zatížení boku na místě bude chovat. Oba zmíněné parametry (průměr válce a šířka v poměru k délce) stejně výrazně ovlivňují jízdní vlastnosti, přičemž platí lidové "délka jede" - tj. čím je člun v poměru ke své délce užší a čím menší průměr nafukovacího válce má, tím je lépe ovladatelný a rychlejší, jelikož má vůči stejně dlouhým, ale širším člunům menší hydrodynamický odpor.
Pevné zrcadlo, které ze člunu nelze sundat jinak než jeho násilným odlepením či vyříznutím ze člunu, si obvykle žádá na zádi pár koncovek nafukovacích válců, mezi nimiž je zrcadlo instalované. Takové konstrukci se občas říká asymetrická a právě takovým nafukovacím motorovým člunům jsou věnované řádky v následující kapitole.
Existují rovněž nafukovací čluny s odnímatelným zrcadlem, které jinak kopírují klasický tvar s prodlouženými koncovkami a bez tohoto odnímatelného zrcadla má člun záď otevřenou. Většinou jde o hybridy mezi klasickým nafukovacím motorovým člunem a nafukovacím raftem, kterému výrobce dodá masivní konstrukci zrcadla připevněnou na válce pomocí trubek nebo zakulacených plechů. Nicméně takové nafukovací čluny mívají problém s manévrovatelností, příp. s udržením rovného směru při pohonu na lodní motor a rychlostech nad 20 km/h, jelikož jakožto původně nafukovací rafty nejsou takové čluny stavěné pro pohon lodním motorem a stabilitu při vyšší rychlosti. Většinou také nemají kýl, tudíž je zde motor zamýšlen spíše jako tlačná síla, než aby dostal člun do skluzu. Kvůli odlišnému prostředí, do něhož jsou tyto konstrukce původně určené (sjíždění řek a překonávání jezů), oproti klasickým "gumákům" mívají menší pevnost při kroucení a ohýbání v podélné ose - i z těchto důvodů dovolují užití jen slabších a lehčích motorů, než klasické nafukovací motorové čluny stejné délky.
SKLÁDACÍ NAFUKOVACÍ ČLUNY S PLOCHÝM DNEM
Nafukovací čluny s plochým dnem tvoří u mnoha výrobců základ nabídky a jejich provedení je často spojené s laťkovou podlážkou, mezinárodně označované jako "roll-up" konstrukce různých typů.
Do této kategorie patří obvykle ty nejmenší čluny (většinou o rozměrech do cca 3 m), které jsou určené především pro rybáře, ale v odpovídajícím barevném provedení i pro jachtaře jakožto pomocné nebo záchranné čluny větších lodí, např. k tomu, abyste se dostali ze zakotveného plavidla do mělčího přístavu nebo na jinak nepřístupný břeh.
Absence nafukovacího kýlu celou konstrukci nafukovacího člunu značně zjednodušuje, což má příznivý vliv na pořizovací cenu i na celkovou hmotnost. Boční stabilita je díky delším nafukovacím válcům v poměru k prostoru paluby trochu lepší než u člunů se zakulacenou zádí, ale nijak dramaticky chování člunu stojícího na vodě nemění. Jelikož jsou válce většinou delší a často s většími průměry, dodávají více vztlaku a nosnosti, než je tomu u člunu se zakulacenou - symetrickou zádí, tudíž je to znát i na míře náklonu zatížením boku při stání na místě.
Kdo potřebuje co nejlehčí a co nejlevnější člun pro nejmenší spalovací motory do 4 koní výkonu (obvykle ale ještě méně) anebo pro konvenční elektromotory (typu MInn Kota) a kdo míří především na menší řeky či klidné uzavřené vody, může bez obav vybírat právě v rámci této jednoduché, ale velice praktické konstrukce nafukovacích člunů.
Pokud na takovém člunu užíváte motor o výkonu 5 koní (nebo silnější), pro směrovou stabilitu při jízdě a pro lepší ovladatelnost člunu ve skluzu se na záď doplňují "směrovky", o kterých již byla řeč v souvislosti s ovladatelností člunů s odnímatelným zrcadlem. Jde o jednoduché podélné profily z plastu nebo PVC, které dopomáhají odstranit občasné ujíždění člunu do strany, když zatáčíte. Tyto profily instalované na člunu nejsou nutně ukazatelem, že se výrobci něco na konstrukci nepovedlo a musel přidat další prvek - naopak jsou tyto směrové profily či stabilizátory dobrým řešením, jak zlepšit jízdní vlastnosti člunu, jehož profil dna je takřka ideálně plochý, tudíž s velkým vztlakem a stabilitou, ale s o to horšími vlastnostmi při jízdě. Navíc tyto směrové stabilizátory fungují jako ochrana spodní strany nafukovacích válců od prodření tuby na břehu. Kupodivu se větší či menší stabilizační profily občas objevují i na člunech s nafukovacím kýlem - u takových člunů by měl člověk před nákupem zjistit, co vedlo výrobce k jejich instalaci a zda nebudou spíše překážet, než pomáhat zlepšovat jízdní vlastnosti. Obecně lze ale říci, že na dobrých člunech s nafukovacím kýlem nejsou pro optimální jízdní vlastnosti takové stabilizátory vůbec třeba.
Mluvíme-li o stabilitě člunu při statickém bočním zatížení, pak fyziku nelze ošálit: buď máte skoro nulový ponor, minimální hmotnost a díky plochému dnu maximální možný vztlak působící na dno člunu, ale - resp. PROTOŽE - nemáte kýl, nebo naopak máte kýl (a nutně i větší ponor) s lepšími jízdními vlastnostmi ve vlnách a lepší ovladatelností ve skluzu, ale máte menší stabilitu při statickém zatížení boku, protože čím je kýl hlubší a ostřejší, tím méně vztlaku dodává a tím vratším bude váš člun kolem kýlu. Navíc platíte nejen vyšší pořizovací cenu za složitější konstrukci svého nafukovacího člunu, ale také se musíte smířit s větší námahou a delším časem potřebným na sestavení a k následnému sbalení člunu - srovnáváme-li čluny s pevnými podlážkami, nikoli s nafukovacími / vysokotlakými.
Dalším aspektem při výběru konstrukce nafukovacího motorového člunu s nebo bez kýlu je hydrodynamický odpor při jízdě - kýl dovolující lepší ovladatelnost při jízdě ve skluzu začíná fungovat až v okamžiku, kdy člun ve skluzu skutečně je, ale pokud máte v úmyslu užívat jen (konvenční) elektromotor nebo spalovací motor o výkonu okolo tří koní (3 HP), pak budete pravděpodobně jezdit jen ve výtlačném režimu, nakolik váš lodní motor člun do skluzu nedostane - obzvlášť ne s dalším nákladem nebo další osobou na palubě. Kýl se pak jeví jen jako zátěž navíc, která vytváří větší hydrodynamický odpor a ještě k tomu pro svou optimální funkčnost vyžaduje silnější (tedy i dražší) lodní motor.
Pokud by vám někdo tvrdil, že člun s kýlem je stabilnější i při statickém bočním zatížení (např. při kotvení), můžete s jistotou říci, že větší stabilita je buď způsobená jinými faktory, jako je vyšší hmotnost člunu nebo větší šířka, ale hlavně pak poukázat na fakt, že člun s kýlem má při stání na vodě menší kontaktní plochu s vodou, takže se právě kolem kýlu bude naklánět vždy více, než je tomu u člunu s plochým dnem, který na vodě doslova leží a opírá se celou plochou svého dna. Pokud nemá kýl na "posed" člunu na vodě žádný vliv, nejspíše je příliš malý a jde o jasnou chybu výrobce. Je pak otázkou, zda takový kýl je při jízdě vůbec funkční a zda není jen nepoužitelnou ozdobou, pokud není správně sladěn s tvarem nafukovacích válců. Bohužel takové nefunkční kýly jsou často k vidění u levnějších značek - pod obchodním heslem "Ale vždyť to má kýl!" se vám pak snaží vnutit člun, jehož konstrukce a jízdní vlastnosti se nezakládají na praxi a funkčnosti, ale jsou podmíněné obchodní strategií.
Jak bylo řečeno, "gumáky" s plochým dnem a laťkovou podlážkou typu "roll-up" jsou lehké a rychle k jízdě připravené čluny a jsou vhodné především pro uzavřené vodní plochy, kde se obvykle běžně nesetkáte se silným větrem nebo vysokými vlnami. Jelikož nemají nafukovací kýl, nejsou vhodné pro vzdálenější cestování na moři nebo na velkých vodních plochách, kde je kýl nutností kvůli lepšímu zvládání sil působící na dno člunu.
Ve většině případů je paluba nafukovacích člunů s plochým dnem tvořena jednou vrstvou materiálu, která je buď částečně nebo zcela zakrytá podlážkou. Výrobci, kteří volí částečné zakrytí dna podlážkou (zmíněný "roll-up" systém) a nikoli úplné, nemusí nutně dělat konstrukční chybu, jen sledují jinou filosofii, která upřednostní výrazně nižší hmotnost člunu, kompaktnější přepravní rozměry a většinou také dosáhnou nižší koncové ceny jak oproti souvislé deskové podlážce, tak oproti vysokotlaké nafukovací.
Často se setkáváme s dotazy, zda je možné našlapovat na nevyztuženou část podlahy člunu, kde je jen samotný materiál dna. Samozřejmě záleží na dobrém propnutí materiálu, aby se dalo bezpečně stát na nevyztužené části. Pokud je člun kvalitní, měla by "měkká" část podlahy vydržet bez problémů několik dospělých osob, aniž by se to jakkoli negativně projevilo na životnosti člunu.
Rozhodujícími faktory při porovnávání různých značek člunů s plochým dnem a laťkovou podlážkou je počet a šířka jednotlivých komponent podlážky (čím širší, tím lepší), také jejich síla / tloušťka a dále vzdálenost jednotlivých podlážek od sebe - ideální je, aby mezery nepřesahovaly 1,5 - 2 cm, aby se mezi jednotlivé desky nezaklínila noha. Prozkoumat je třeba také jejich uchycení, které by mělo posouvání podlážky v lepším případě zcela eliminovat - podlážky se buď zajistí proti pohybu v úchytech nalepených na materiálu dna (ale pak je instalace náročnější), nebo je zajistí proti pohybu zaklíněním nafouknutým bočním válcem, což vyžaduje přesné dílenské zpracování, které bohužel není samozřejmostí. Důležité také je, s jakou námahou takovou podlážku z člunu lze vyjmout kvůli běžnému čištění a údržbě a zda uchycení podlážky nebrání v čištění dna a zda neinklinuje k většímu usazování nečistot a kamínků než jiné typy uchycení.
Zde si můžeme ilustrovat rozdíly mezi výrobci na příkladu. Výrobce, který zakryje větší část podlážky materiálem, který ji zároveň uchycuje, a výrobcem, který použije silného lokálního úchytu a ponechá jednotlivé díly podlážky téměř zcela odkryté - je-li podlážka schovaná pod materiálem, obvykle to poukazuje na levnější materiál dna nebo samotných podlážek, případně obojího, jelikož si tento výrobce může dovolit takto "plýtvat", naopak konstrukce s odkrytými podlážkami klade daleko větší nároky na kvalitu materiálu podlážek a jejich uchycení.
Většinu člunů s plochým dnem a laťkovou podlážkou lze sbalit bez nutnosti podlážku ze člunu vyjmout, což napomáhá snadnosti manipulace se člunem a umožňuje rychlou přípravu k plavbě s nejmenší možnou námahou. Rozdílné materiály podlážek také poukazují na celkovou kvalitu výrobce i člunu, jelikož při použití speciálních překližek dává uživateli možnost opravy zničené / opotřebené podlážky vlastními silami, naopak při použití plastových komponent je uživatel většinou odkázán při libovolné opravě pouze a jen na značkový servis, čímž se stanoví rozdíl v nákladech na údržbu při běžném opotřebení.
Proto upřednostňujeme klasické materiály pro výrobu nafukovacích motorových člunů: speciální námořní překližky s laminovaným povrchem, které jsou méně pružné a dodají více jistoty a stability na vodě, lépe odolávají extrémnímu zatížení, teplotním vlivům a působí i vzhledově a na dotek lépe než plastové díly. Zde je také důležitá kvalita používaných materiálů podlážek, kterou si podrobněji probereme v kapitole o materiálech.
Na závěr je třeba konstatovat, že jsou-li výhodami nafukovacích člunů s plochým dnem nízká hmotnost, cena a snadnost manipulace při balení / rozbalování nebo při přenášení nafouknutého člunu, hlavními nevýhodami jsou:
- > nižší nosnost než u člunů s nafukovacím kýlem,
- > obvykle neúplné zakrytí dna podlážkami - nedostatek pocitu "pevné půdy pod nohama",
- > horší jízdní vlastnosti při větru nebo vlnách - což je možné kompenzovat stabilizačními profily,
- > obvykle slabší materiál nafukovacích válců, jelikož konstrukce není tak zatížená.
SKLÁDACÍ MOTOROVÉ ČLUNY S NAFUKOVACÍM KÝLEM
Tzv. klasická konstrukce skládacích nafukovacích člunů - nejrozšířenější konstrukce mezi nafukovacími čluny na trhu. Čluny s nafukovacím kýlem napodobují tvarem svého dna ostré "V" např. laminátových motorových člunů (typ "monohull"), čímž získávají větší nosnost (je-li kýl tvořen extra nafukovací komorou), hlavně ale schopnost lépe držet směr ve vlnách nebo silném větru a lepší jízdní vlastnosti a ovladatelnost, především pak v náročnějších přírodních podmínkách. Jelikož ale při takové konstrukci dochází ke zvýšení hydrodynamického odporu při jízdě, vyžadují pro svou správnou funkčnost vyšší výkon motoru - a čím hlubší kýl je, tím výkonnější motor si žádá.
Nafukovací kýl je většinou tvořen nafukovacím válcem speciálního, podlouhlého tvaru, který je uzpůsoben rozměrům a typu nafukovacího člunu, ale také někdy vysokotlakým nafukovacím komponentem, který je obvykle u těchto typů neoddělitelně spojený s vysokotlakou nafukovací podlážkou (např. typu AIRdeck).
Kýl by měl v ideálním případě vést po celé délce dna od přídě až k zrcadlu na zádi, což bohužel není u mnoha značek samozřejmostí. Je mnohem jednodušší a levnější navrhnout kýl, který končí v polovině nebo ve dvou třetinách délky dna, což výrazně zjednoduší kritickou konstrukční část každého nafukovacího motorového člunu zásadním způsobem ovlivňující jeho jízdní vlastnosti - zrcadlo. Není-li zrcadlo na své spodní hraně tvarované do "V", výrazně to zlevňuje výrobu (méně práce a méně zbytků materiálu), ploché dno na zádi rovněž pomůže k rychlejšímu dosažení skluzu se slabšími motory, ale pak lze očekávat stejné problémy a nežádoucích jevy v ovladatelnosti jako výše zmíněné u člunů s plochým dnem (tudíž opět lze pomoci člunu instalací směrovek).
Pokud je u menších člunů - řekněme kratších než 3 m délky - ještě přípustné, aby měly rovnou spodní hranu zrcadla, pak je to tím, že takto malé čluny jsou v 99% případů provozovány a i výrobcem navrženy pro slabší a pomalejší motory, max. do 5 koní výkonu. U člunů s délkou tři a více metrů se už však škála užívaných lodních motorů rozšiřuje a jejich majitelé časteji volí silnější motory než 5 HP. Abyste dosáhli maximální výkon a co nejlepší jízdní vlastnosti, vyžaduje to správný tvar dna, aby se člun choval ve vlnách a při rychlé jízdě bezpečně a předvídatelně. Stejné je to i u laminátových motorových člunů: jakmile má člun jet rychleji než 25 km/h, tudíž ve skluzu, musí mít člun odpovídající tvar kýlu, aby byl ve skluzu ovladatelný.
Výrobci většinou čluny testují a před spuštěním produkce si ověřují jízdní vlastnosti svých člunů. Statické testy zatížení ukládají certifikační zkoušky pro získání CE a tedy i povolení k prodeji člunů v EU. Během těchto testů se ale nikdo nezaměřuje na úroveň jízdních vlastností nafukovacích člunů - musí být stabilní při zatížení boku, nepotopitelné, schopné unést odpovídající počet osob a kilogramů nákladu atd., jestli ale dosáhne daný člun v délce 300 cm skluzu s motorem o výkonu 5 koní se dvěma dospělými na palubě, certifikační komisaře nezajímá. Bohužel také proto se často setkáte s tím, že kýl na skládacím nafukovacím člunu vypadá jako boule či vystupující nádor, než že by měl tvar uzpůsobený hydrodynamickým zákonům.
Aby měl své funkční opodstatnění, musí mít nejen náležitý tvar a velikost odpovídající danému člunu, ale také by měl řádně napínat materiál dna, aby neměl přílišný odpor při jízdě. Takto se dají rozlišit zkušenější konstruktéři a kvalitnější čluny, od těch méně propracovaných. Jak dobře nebo špatně kýl napíná materiál dna souvisí také s tím, jak přesně ve člunu sedí podlážka. Pokud má velké vůle a není zcela přesná vůči vnitřním rozměrům nafukovacího člunu, pak nejspíše nebude sedět ani kýl. O to těžší je pak trefit umístění podlážky vůči kýlu a jeho vzduchovému ventilu při skládání člunu.
SKLÁDACÍ ČLUNY S NAFUKOVACÍM KÝLEM A DESKOVOU PODLÁŽKOU
Pro přehlednost si čluny s nafukovacím kýlem rozdělíme do dvou kategorií - s deskovou skládací podlážkou a s vysokotlakou nafukovací podlážkou. 
Čluny s deskovou podlážkou a nafukovacím kýlem jsou velmi populární mezi uživateli, kteří si chtějí odvézt člun k moři pro rodinnou rekreaci nebo u těch, kdo směřují na větší řeky - tedy kamkoli, kde se obvykle vyskytují nějaké vlny.
Pevné podlážky zakrývající celé dno jsou velice univerzální, nakolik dovolují užití člunu ve velice rozmanitých podmínkách, aniž by docházelo k zvýšenému opotřebení podlážky ve srovnání s vysokotlakou nafukovací. Člunu se skládací pevnou podlahou je jedno, zda na něm trávíte dovolenou cestováním podél pobřeží, nebo zda jedete v zimě rybařit - v tomto smyslu jsou tedy deskové podlážky odolnější než vysokotlaké podlahy, které přece jen vyžadují o něco jemnější zacházení.
Materiál pevných deskových podlážek je obvykle ze speciální námořní překližky s laminovaným povrchem, v lepším případě s neklouzavým / protiskluzovým pro vaši bezpečnost. Jednotlivé desky podlážky jsou většinou doplněné hliníkovými profily na styčných hranách jednotlivých desek. Je možné se setkat s u některých značek s tím, že tyto hliníkové profily jsou jen volně vložené mezi jednotlivé desky - mnohem praktičtější je ale konstrukce s přesně odměřenými a napevno od výroby namontovanými lištami na jednotlivých deskách a zcela ideálně pak na obou styčných hranách k sobě pasujících desek v systému "samec-samice", protože to usnadní instalaci podlážky do člunu a zvýší to odolnost podlážky jako celku, vč. jejího běžného opotřebení. Pokud mají podlážky rovnou připravené drážky, do kterých tyto profily zapadnou, aby se co nejméně pohybovaly do stran, pak je to další plus pro skládání a odolnost podlážky.
Některé značky nabízí hliníkové vyztužující profily rovněž na bočních hranách podlahových desek pro větší odolnost a snadnější skládání a rozkládání. Pak se jedná o tzv. semi-profi konstrukci, jelikož tento ochranný konstrukční prvek přechází na rekreační čluny z profesionálních člunů. Kompletní "olištování" podlahových desek může být dále vyztuženo a doplněno jak ze strany podélných spojovacích lišt podlážky (rovněž hliníkových), tak volbou speciálního druhu bočního profilu, který bude lépe plnit funkci zámku podlážky a zároveň i její ochrany.
Populární jsou také podlážky hliníkové, jelikož v prodejnách a na výstavách vypadají lákavě. Jsou jistě pevnější než překližkové, mají však také několik nevýhod - vyšší hmotnost, horší opravitelnost, neúměrné zahřívání a intenzivní lesk na slunci, absenci skutečného neklouzavého profilu atd. V tomto smylsu se pak zdají být lepší laminátové podlážky, které však mají také své nevýhody včetně ceny a především hmotnosti.
Hliníkové podlážky pak především nepruží, což může být jedno u člunů, které nedosahují vyšších rychlostí nebo nejsou určené pro jízdu ve vlnách. Jakmile ale máte rychlý člun schopný opravdu dynamické jízdy a k tomu adekvátně silný lodní motor, musí se podlaha umět vypořádat s nárazy o vlny a skoky z nich, přičemž v závislosti od prostředí, výkonu motoru, velikosti člunu a schopností vůdce plavidla mohou být tyto skoky i několik metrů dlouhé. Skládací nafukovací člun by pak měl absorbovat tyto silné nárazy jako pružina - a podlážky by měly tyto síly umět zvládnout společně se člunem. Pokud ale máte hliníkové podlážky, při nárazu a ohybu podlahy se už do svého původního tvaru nevrátí (kupodivu je nelze ani zpět silou narovnat kvůli jejich konstrukci z profilů), což může vést k nevartnému poškození člunu, když daný díl nesedí na svém místě. Pokud je člun nadále užíván s deformovanými či ohnutými podlážkami, velice rychle dojde k prodření namáhaných míst, v některých případech to pak vede až k utržení materiálu dna obepínající nafukovací kýl.
Aby si výrobci, kteří upřednostňují hliníkové podlážky před překližkovými, poradili s tímto faktem, nechávají často mnohem větší vůle a mezery mezi jednotlivými komponenty celé podlážky a hlavně pak mezi samotnou podlahou a měkkými částmi nafukovacího člunu, aby nedocházelo k nežádoucímu opotřebení či prodření člunu od podlážek. Z praxe je pak jasné, že nemůže být nic horšího než podlážka, která není ve člunu zapasovaná zcela přesně: podlážky se nepříjemně pohybují, podélné spojovací lišty vypadávají za jízdy, podlaha "bouchá" i na malých vlnkách atd., takže se z plánované příjemné projížďky stává nesnesitelné utrpení doprovázené velkým hlukem.
Tím se opět vracíme k již zmíněným faktorům při posuzování kvality toho či onoho člunu - přesnost konstrukce a preciznost práce výrobce. Bohužel skutečnost jasně ukazuje, že značek nafukovacích člunů, u kterých deskové podlážky licují mezi sebou s přesností na milimetry, je naprosté minimum. Většinou se setkáte s tím, že mezi deskami podlahy a nafukovacími válci člunu je několik centimetrů místa. Pak se nelze divit, že po projížďce, kdy vám za jízdy ve vlnách z podlahy doslova vystřelí boční lišty, začnete shánět jiný, tentokrát kvalitnější nafukovací člun. Ať už jsou vůle mezi podlážkou a člunem způsobené nedbalým konstrukčním návrhem nebo záměrem výrobce, takovým člunům je lepší se vyhnout.
Samozřejmě je možné udělat skládací člun s nafukovacím kýlem a s hliníkovou podlahou tak, aby se předešlo výše popsaným negativním jevům, které jsou na mnohých člunech k vidění. Dobrými příklady jsou čluny Zodiac Futura (se třemi kýly) a Bombard Commando (s dřevěným skládacím kýlem), u kterých jejich konstruktéři a vývojáři odvedli skutečně dobrou práci a vyrobily je tak, aby k poškozování člunu od vlastní podlahy nedocházelo nebo bylo efektivně minimalizováno. Jednou z podmínek takové konstrukce je silný a odolný materiál o hmotnosti min. 1200 g/m2, který celý člun výrazně zpevní a udělá jej odolnějším (a rovněž přidá na hmotnosti cca 20%). Přesnost celé konstrukce, tj. akurátní umístění podlážky ve člunu je také zásadní hlavně pak ve spojení s řádným vyztužením rovné části podlahy velice silnými podélnými lištami se zámkem. U futury je zásadní, že má další dva přídavné kýly na spodní straně bočních plováků, což zcela mění polohu člunu na vodě oproti klasické koncepci s jedním kýlem a rovněž to dopomáhá snížit zátěž v podobě sil, které na podlážku působí. Bombard je věrný jednomu kýlu, který však u commanda není nafukovací, ale pevný - jde o konstrukci z odolné překližky, kterou namontujete na dno člunu a spojíte jej s dolní stranou podlážky. Taková podélná výztuž samozřejmě dodává zcela jinou pevnost než nafukovací válec tvarující kýl u "obyčejných" člunů a mění způsob, jak podlážka pracuje ve člunu za jízdy ve vlnách.
Není všechno zlato, co se třpytí, jak říká lidové rčení a o futurách a comandech to platí stejně, jakkoli skvělá inženýrská díla to jsou. První nevýhodou je cena, která musí být úměrná kvalitním a silným materiálům, rovněž je třeba započítat extra práci navíc všech inženýrů při návrhu, konstrukci a vývoji takových speciálních člunů a nakonec rovněž cenu speciálních dílů, které musíte pro takto složitou konstrukci užít. Skládání a rozkládání takových člunů rovněž vyžaduje velkou zručnost a spolupráci alespoň dvou osob, jelikož všachny díly jsou již příliš velké a těžké, aby si s nimi pohodlně poradil člověk sám, což platí obecně o velkých skládacích člunech, zde však dvojnásob kvůli složitosti konstrukce podlahy a odporu, který klade při její instalaci do člunu. V praxi to pak většina majitelů řeší tak, že člun po nákupu a jednom dvoum složením a rozložením umístí na lodní přívěs pro přepravu, protože pravidelné skládání člunu "je těžký a trvá to dlouho". Na servis se k nám proto pravidelně dostanou čluny, které majitel ani sám rozebrat nemůže, protože rozložení člunu a demontáž podlahy kvůli obyčejnému čištění vyžaduje nástroje a tým lidí, kteří si s takto speciálním člunem poradí: demontáž motoru (obvykle 80 - 120 kg), vyfouknutí, demontáž konzoly řízení vč. soustavy dálkového ovládání, demontáž sedačky, rozebrání podlahy - konečně čištění a příp. oprava poškozených míst (většinou prodřeniny od kamínků nebo od podlahy) - pak následné složení člunu do původního stavu. To vše ukazuje, že skládací člun takového typu v praxi moc skládacím není. Jejich využití se dá chápat u profesionálů (hasiči, záchranáři, policie, armáda), kteří většnou mají zázemí a prostředky k tomu, aby s nimi zacházeli, běžnému uživateli, který si pořídil takový člun na potápění, sport nebo rekreaci, asi jen někdo neporadil, že má raději zvolit RIB...
ČLUNY S NAFUKOVACÍ PODLÁŽKOU
Skládací nafukovací motorové čluny s nafukovacím kýlem a nafukovací podlážkou jsou stále oblíbenější mezi rekreačními uživateli a jde o zajímavou volbu v případě, že jste spíše nenáročný vodní motorista, který oproti člunům se souvislou deskovou podlážkou upřednostní -
- > nižší hmotnost,
- > menší rozměr v přepravním vaku
- > a méně náročné skládání a rozkládání člunu.
Valná většina výrobců staví konstrukci těchto nafukovacích člunů tak, jako by jen vyměnili deskovou souvislou podlahu za vysokotlakou nafukovací desku vytvářející rovnou palubu - ve skutečnosti je ale na člunu potřeba několik menších úprav, pokud chcete podlážku lépe zajistit proti posunu při jízdě, většinou se také o něco zmenší hloubka kýlu, pokud jde o modely odvozené od těch s pevnými podlážkami.
Vysokotlaká podlážka o výšce 3 - 8 cm (čím vyšší, tím silnější) tak tvoří rovnou palubu nafukovacího člunu. Nafukovací kýl zůstává stejně jako u deskových podlah pod ní a díky vysokému tlaku vzduchu až 0,8 bar, na nějž se tyto podlahy foukají, vystrčí nafukovací válec kýlu a tím propne dno člunu do žádaného tvaru "V".
Existují rovněž odlišné konstrukce počínaje "francouzskou", mnohem složitější vysokotlakou podlážkou, jejíž neoddělitelnou součástí je druhá vysokotlaká komora umístěná kolmo vůči rovné nafukovací palubě. Tato menší, směrem dolů umístěná komora napíná dno a vytváří "V"-kýl člunu, jakmile podlážku nafouknete. Je třeba počítat s tím, že druhou komoru nahrazující klasický kýl je nutné přichytit k materiálu dna před nafouknutím, aby se kýl propnul na správném místě, jinak bude nakřivo a člun nebude mít očekávané jízdní vlastnosti. Jelikož je výroba takové vysokotlaké podlážky poměrně nákladná, cena těchto člunů bývá výrazně vyšší než klasické koncepce, nakolik je zde nutné vymyslet funkční a odolné propojení obou vysokotlakých komor podlahy, které se nafukují skrze jediný ventil. Rovněž u takových člunů bývá vysokotlaký kýl mnohem menší než u člunů s běžným nafukovacím kýlem, což může být dáno tlakem na palubní díl, který se může při nedostatečné síle nepříjemně prohýbat směrem dovnitř člunu, čímž ubírá místo ve člunu a působí neesteticky. Nicméně velikost kýlu je záležitostí výrobce a jízdních vlastností, které danému člunu založí do jeho konstrukce.
Další variantou rovněž francouzského původu, ale v současnosti mnohem více rozšířenou u asijských výrobců (a jimi označovanou jako VIB), jsou čluny, jejichž celé dno ve tvaru "V" je tvořeno dvěma vysokotlakými deskami. Ty se spojí na středu člunu v místě jeho podélné osy, takže je celé dno a kýl tvořen dvěma oddělenými vysokotlakými deskami, každá s vlastním vzduchovým ventilem. Ty se v případě levnějších člunů z přední a středové části, kde je kýl nejhlubší, pozvolna směrem k zrcadlu narovnávají a na zrcadle už obvykle tvoří rovinu společně se spodní hranou zrcadla - dražší čluny zachovají "V" profil kýlu i u zrcadla. Častým provedením je pak prodloužení těchto dvou vysokotlakých desek za zrcadlo, čímž se prodlužuje délka člunu na vodorysce a teoreticky to umožňuje člunu dosáhnout lepších jízdních vlastností (především rychlejšího přechodu do skluzu), než pokud by končily na zrcadle. Podle značky a typu člunu je buď tato nafukovací podlážka uvnitř člunu a od poškození ji chrání klasická vrstva materiálu, nebo je jednoduše přilepená k nafukovacím válcům a žádná další ochranná vrstva na člunu není.
K posledně jmenované konstrukci je třeba říci několik praktických postřehů. Pomineme fakt, že ve člunu s takto tvarovaným dnem nelze bezpečně stát: jeho paluba je kromě několika decimetrů u zrcadla "propadlá dovnitř" se sešikmenými stěnami, takže si člověk připadá hůř než ve vaně našich prababiček - přičemž jakýkoli případný neklouzavý povrch jinak za mokra velice kluzského PVC nijak nepomáhá, protože pořád stojíte doslova na šikmé ploše. Jednoduše chybí rovina, na které byste mohli stát, což se pracovití obchodníci snažili přetavit ve vlastní prospěch tak, že naopak vyzdvihovali, jak je paluba hluboká a jak je pohodlné se za jízdy opírat nohama o sešikmené stěny podlážky (není ergonomie jako ergonomie). Pomineme tuto slzy smíchu vhánějící marketingovou strategii a přejdeme i to, že se daný výrobce snažil situaci se sešikmenou palubou řešit tak, že středem "paluby" natáhl mezi stěny nafukovací podlážky vrstvu materiálu, která vytvářela asi 30 cm široký a cca 150 cm dlouhý pás skutečně "rovné" paluby. V nejhlubším místě prohlubně pak umístil nádrž. Tento "pruh" materiálu však poukázal na méně úsměvnou vlastnost takto tvarovaného dna z vysokotlakých nafukovacích desek a to na jejich prohýbání či prolomení za jízdy směrem dovnitř. Příčinou takového prohnutí je samozřejmě nízký tlak v podlážkách a příliš velké síly působící na kýl při skoku z vlny. Ať už je příčina nízkého tlaku v náhlém poklesu teploty okolního prostředí, nebo je příčinou poškozená podlážka a její netěsnost, nebo to byla jen obyčejná lidská lenost a přílišná pohodlnost, důsledky byly často tragické - pokud dojde ke "katapultaci" věcí přepravovaných na podlážce a jejich následnému utopení, ještě to jde přejít mávnutím ruky a příště si dát pozor, bohužel ale nad vyhozením některého ze členů posádky "přes palubu" a nad fyzickými zraněními již mávnout rukou nesmíme. Jedinými výhodami takové konstrukce tedy zůstávají nízká hmotnost a menší námaha při skládání.
JAK VELKÝ ČLUN ZVOLIT?
Skládací čluny s nafukovacím kýlem se běžně vyrábí v délkách od cca dvou do pěti metrů, ale existují i mnohem větší. Nejrozšířenější mezi rekreačními uživateli jsou v délkách od tří do čtyř metrů s obecným doporučením nevolit člun kratší než 2,5 m (a už vůbec ne pro použití na moři), jelikož takto malý člun je příliš krátký a i v nepatrných vlnách může být nestabilní, navíc jsou extrémně citlivé na rozložení hmotnosti ve člunu a na prudké manévry při jízdě.
Profesionálové obvykle volí čluny přesahující 4 m kvůli vnitřnímu prostoru, nosnostem přes 1000 kg, dále kvůli stabilitě, poměru velikosti a hmotnosti a v neposlední řadě kvůli užívaným typům lodních motorů. Tyto čluny bývají obvykle ze silnějších materiálů, aby se adekvátně zvýšila pevnost celé konstrukce a odolnost proti poškození, což má ale negativní vliv na hmotnost a cenu člunu. Pokud ale nejste tým potápěčů, vědecká expedice za polární kruh nebo složka IZS ČR, rozmyslete se, zda takový skládací člun skutečně využijete a zda by vámi kladené nároky lépe nesplnil člun RIB s laminátovým kýlem. Musíte počítat s tím, že tyto velké čluny s hmotností přes 100 kg vyžadují pro skládání a rozkládání alespoň dvě zručné a silné osoby, minimálně čtyři pak pro spuštění na vodu. Aby tyto čluny podávaly adekvátní výkony na vodě, žádají si často silnější motory (min. 25 koní), takže i zde je prvním problémem jeho hmotnost a manipulace s motorem na souši. Pokud máte transport a skládání člunu vyřešeno, odmění se tyto velké skládací čluny velkou stabilitou při prakticky libovolném zatížení a v jakýchkoli podmínkách - především v těch extrémních.
Čluny v délce okolo tří metrů jsou doporučovány většinou prodejců jako ideální volba pro malé spalovací motory a zároveň jako největší nafukovací čluny, které mají přijatelné jízdní vlastnosti s motory do 5 koní výkonu. Tyto sety, pokud jsou poháněné motory do výkonu 4 kW, nevyžadují průkaz VMP, není třeba je v ČR přihlašovat k evidenci na SPS a je s nimi nejméně starostí, mají minimální náklady na údržbu (max. několik tisíc Kč ročně) a ještě menší náklady na provoz (spotřeba benzinu by neměla překročit 1,5 L / hod jízdy). Jsou snadno přenosné a obvykle ani nikde v zahraničí není třeba "kapitánského" průkazu k jejich používání. Je pravda, že takové čluny jsou skladné a i s motorem a veškerou výbavou se snadno vejdou do osobního auta. Pojmou dva dospělé s dětmi, byť místo navíc ve člunu délky 3 m pak již nečekejte. Říká se proto, že jde o ideální první motorový člun.
Nenechte se však zmást nezkušenými prodejci! Pokud jde o jízdní vlastnosti s motorem o výkonu 5 až 6 HP, pak správně navržený a zkonstruovaný člun v délce i čtyři metry bude s "pětkou" skvěle jezdit. To je dáno vyšší vztlakovou silou, kterou produkuje větší člun (větší kýl a plocha dna, jiná míra zatížení, vyvážení atd.). Navíc bez zatížení silnějším motorem je zde i menší odpor při přechodu do skluzu - ano, do skluzu s motorem o výkonu 5 koní a člunem pro šest osob. O to lépe pak funguje člun o délce od 3,5 do 4 m ve vlnách, pokud to srovnáme s menšími nafukovacími čluny.
Ani tyto větší čluny není třeba v ČR přihlašovat, pokud je bude pohánět lodní motor o výkonu 5 koní (3,7 kW) a nepřekročí hranici 1000 kg výtlaku. Ve srovnání s menšími čluny je jízda s nimi mnohem pohodlnější, jelikož si člun lépe poradí s vlnami díky své délce. Poskytuje více stability a také je na něm více místa. Součástí standardní výbavy bývají často praktické přídní vaky, některé modely nabídnout rovněž třetí lavici nebo zakrytí přídě pro uložení věcí a jejich zakrytí od stříkající vody. Průměr plováků člunů v délce 350-400 cm je obvykle větší, než u člunů v délkách kolem 300 cm, což zvyšuje jejich nosnost i stabilitu při statickém zatížení boku. Většinou jsou tyto člunu lépe vybavené, ať už co do počtu nebo kvality komponent (madla, typ podlážky, úchyty nádrže apod.).
Pro tyto středně velké nafukovací skládací čluny jsou ideálními motory o výkonu 10 - 20 koní, které vám dovolí dostat do skluzu větší počet osob a užít si rychlejší svezení, tahání nafukovacích hraček nebo dokonce vodní lyžování. Většina značek závěsných lodních motorů nabízí ve výkonu 8 - 20 koní řadové dvou válcové motory s objemem přibližně 200 až 400 ccm. Takové motory s hmotností od 35 do 55 kg jsou tedy stále ještě přenosné i pro jednoho člověka, byť to vyžaduje trochu se namáhat nebo mít předpřipravený nějaký přepravní stojan pro takto těžký motor, aby manipulace s ním byla jednodušší. Spotřeba se u dnešní čtyřtaktních motorů plnící emisní limity EU drží pod 4 L / hod u těch nejsilnějších karburátorových typů a bude klesat s provozní hmotností člunu, méně náročnými podmínkami bez větru a vln a také s objemem daného motoru.
Samozřejmě jsou při volbě těchto setů středně velkých skládacích člunů s motory jisté nevýhody oproti menším člunům - větší člun vyžaduje více místa během přepravy, je sám o sobě těžší vč. jednotlivých komponent podlážky, rovněž i náročnější na skládání a v neposlední řadě obvykle dražší. Některé značky také od délky 340 cm již neinstalují úchyty vesel (havlinky, čepy) na horní starně nafukovacích válců, ale nechávají vesla už jen nad podlahou uvnitř člunu, což znamená veslovat jen jedním pádlem, pokud budete na člunu sám.
Ať už plánujete nebo neplánujete u vodního motorizmu zůstat, po jisté době se pravděpodobně nevyhnete procesu "růstu" vašich člunů. Každá výměna člunu za nový a větší je pak samozřejmě nákladnou záležitostí, jelikož se člunem obvykle měníte i jeho lodní motor, což je nejdražší položka. V případě, že zvolíte větší člun rovnou, byť do prvních let se slabším motorem, v případě vašeho dalšího "růstu", stačí jen vyměnit motor za silnější, protože na to již máte vhodný člun. Proto jde o rozumnou volbu nezačínat NUTNĚ u těch nejmenších skládacích člunů, které však budou vždy lákavé z pohledu hmotnosti a svého přepravního rozměru.
Při výběru vhodné velikosti nafukovacího člunu proto vezměte do úvahy následující faktory:
- > počet osob, které budou člun běžně užívat
- > průměrná denní doba strávená na člunu - krátké přejezdy, nebo celodenní rybaření?
- > typ vody (rybník, jezero, řeka, moře...)
- > způsob a kapacita přepravy zabaleného člunu
- > počet osob, které budou člun skládat a rozkládat
